BOJETICE

 

     Následně děti putovaly za pokladem. Nejprve se musely utkat s tříhlavým drakem a vysvobodit tak uvězněnou princeznu. Hned v zápětí na ně čekalo hrůzostrašné peklo, kde bylo třeba porazit čertici v kartách. Nebyla to však věc snadná, poraženému ke všemu hrozilo vhození do obřího kotle nad plápolajícím ohněm. Na vítěze však čekal další úkol. Dojít si do pekla k čertovi pro buchtu. Posléze naše statečné děti oslňovala zář vlasů princezny Zlatovlásky, která v louce poztrácela korále a bylo třeba je navléknout zpět na niť. A že to byla práce těžká. A to ještě nebyl všem úkolům konec. O kousek dál už žadonila Mařenka s Jeníčkem o pomoc s trháním sladkých perníčků z perníkové chaloupky. Snaha o naprostou tichost byla marná, ježibaba měla vždy uši nastražené. Zkoumala prstíčky, zda jsou děti dostatečně vykrmené a následně je lákala na lopatu. Děti však pohádku znaly a tak společně s Mařenkou vyhazovaly lopatou ježibabu pryč. Sladkými perníčky se posílily na poslední úkol. U rybníka už netrpělivě čekal vodník s rusalkami. Bylo třeba vylovit ryby pro hladovějící želvu v neckách.

 

            Po vítězných bojích se děti vrátily zpět na hřiště, kam po chvíli dorazily i pohádkové postavy, aby si s dětmi zatancovaly a strávily s nimi slunečné odpoledne. V 16:00 dorazila paní starostka Jana Bímová, která slavnostně přestřihla červenou pásku. Dětem už nic nebránilo v tom, začít hledat v prostorách hřiště zakopaný poklad. Hřiště se během chvíle zahalilo do prašného oblaku, který děti vytvořily pomocí lopatiček a hrabiček. Sladký poklad byl úspěšně nalezen a spravedlivě rozdělen mezi všechny hledače. 

 

      Po takové námaze našim dětem velmi vyhládlo. A tak byl nad hřištěm zapálen táborák, kde si děty mohly opéct "buřty". Tancovalo se, zpívalo a slavilo až do pozdních nočních hodin. 

 

     Poděkování patří všem, kteří stojí za realizací hřiště a též všem, kteří věnovali přípravě této akce nemalou část svého volného času.